Pevné místo

Marek Řezanka 

Premiér Petr Fiala konečně veřejnosti vyslal signál, koho že to v každém případě podrží: „Ministr Rakušan má pevné místo v naší vládě. Nevidím důvod pro to, abych mu nevěřil.“ Co na tom, že kauza Dozimetr bobtná a že se ministr Rakušan zaplétá do zjevných nesrovnalostí a lží čím dál více? Petr Fiala Víta Rakušana potřebuje. Dovedu si představit, jak ten svému premiérovi naznačil, že padne–li on, padne celá vláda, protože STAN to pak zabalí.

Ti, kteří měli doporučit Vítu Rakušanovi Petr Mlejnka, to popírají – a Rakušan „po grossovsku“ mlží. Prý ohledně referencí nebylo třeba přímého styku, ale postačily esemesky v mobilu pana Mlejnka. Čím dál lépe. Podezření, že ministr Rakušan kryje nezákonné jednání, narůstá. Premiér Fiala ho ale neodvolá. To je patrně ona dlouho proklamovaná změna a nová politická kultura spojená s transparentností. Fiala nám transparentně ukazuje pomyslný prostředníček – a zaštiťuje se arogancí moci.

  Milion chvilek pro demokracii (či spíše totalitu?) zatím nemá čas kauze pana Rakušana se pořádně věnovat, neboť je zaměstnán honem na pana Babiše: „Potřebujeme prezidenta, který bude vykonávat svůj úřad v souladu s jeho nejlepšími tradicemi a ústavou a bude dbát víc o veřejný zájem než o svůj vlastní. Potřebujeme prezidenta, který bude důsledně hájit podmínky pro svobodný a důstojný život každého občana a budoucích generací. Potřebujeme prezidenta, který bude společnost spojovat, ne rozdělovat.“ Tomuto spolku by měl někdo vysvětlit dvě věci: 1) Pokud se jim pana Babiš nelíbí, ať ho v případě, že bude kandidovat na Hrad (což stále není jasné), jednoduše nevolí. Ale nemají právo ho vylučovat ze svobodné politické soutěže. 2) Jejich výzva „Za prezidenta, kterému nehrozí kriminál“, je toliko plácnutím do vody, pokud zároveň nepřijdou s výzvou „Za ministra vnitra, který není podezřelý z propojení s organizovaným zločinem“. Umíme si asi představit, co by následovalo, kdyby to, co se děje kolem ministra Rakušana, vypuklo ohledně ministra z ANO, že?

 Premiér Fiala učinil osudový krok: Jednoznačně se přihlásil k panu Rakušanovi, s nímž nyní stojí i padá. Na nás, občanech, je, abychom toto do nebe volající jednání nenechali bez odezvy. Napojení organizovaného zločinu na politiku není možné připustit, a rozhodně ho nelze tolerovat. A je třeba dodat, že nic takového za Andreje Babiše v premiérském křesle nehrozilo.

 Tristní vizitkou Bezpečnostní informační služby (BIS) je, že si tohoto propojování nevšimla. Přes deset let používali pánové Gazdík a Polčák šifrované mobilní telefony za účelem, o němž nic nevíme. Mlejnkova manželka měla firmu na zařízení proti odposlechům a rovněž přes deset let udržoval pan Mlejnek vztahy s „nesvéprávným“ panem Redlem – tedy jen ty čistě pracovní. A my se máme tvářit, že se nic neděje? Že je to běžná norma? Možná tak pro Fialovu vládu.

 Škoda, že je Michal Koudelka tolik zaměstnán hledáním lidí, kteří „znevažují“ pravdivou kritikou Dona Vita – a nemá čas se věnovat takovým „nepodstatným maličkostem“, jakými jsou styky politiků s lidmi z podsvětí.

 Milion chvilek pro totalitu se očividně k nápravě těchto nepravostí nemá. Je tedy třeba po něm převzít štafetu. Nebo snad chceme u moci udržovat vládu, která se každou neděli pomodlí ke svatému Havlovi s tím, že je třeba zlikvidovat opozici, aby se pevné místo v systému ještě více upevnilo?  

Zatnout tomu tipec…

Marek Řezanka 

Andrej Babiš uvedl, za jakých okolností je ochoten vyvolat hlasování o (ne)důvěře vládě Petra Fialy: „Pokud i po těchto skutečnostech premiér Fiala v sobě nenajde špetku odvahy a rozhodnosti, dál se bude chovat jako slaboch a neodvolá Víta Rakušana z kabinetu, nezbývá nám než vyvolat hlasování o nedůvěře vládě. Dělat jsme to nechtěli v době předsednictví EU, ale situace je už příliš vážná. Radši rychlý řez, než aby Fialova vláda dál zesměšňovala vlastní zemi před celou Evropou a celým světem.“

 Lze snad očekávat, že by si kapři vypustili vlastní rybník – jinak řečeno, že by se strany, které po dlouhých letech půstu konečně našly cestu ke korytu, rozhodly dobrovolně tohoto koryta se vzdát?

 Otázek je ovšem více. I kdyby nakrásně hlasování dopadlo vyslovením nedůvěry stávající vládě, jaká jiná ji může vystřídat? A rýsuje se snad alternativa v případě předčasných parlamentních voleb?

  Pojďme si tyto otázky zodpovědět postupně:

1)    V případě poslanců za STAN, TOP09 ani KDU–ČSL nejspíš nelze očekávat, že by hlasovali pro pád Fialova kabinetu. Zbývají tedy Piráti a ODS. Pirátští poslanci jsou celkem pouze 4 – a i bez jejich účasti ve vládě disponuje premiér Fiala 104 hlasy. Piráti jsou si tohoto stavu věcí vědomi – a do opozice se jim za žádnou cenu nechce. Současně tu ale figurují nedávná prohlášení Ivana Bartoše, z nichž vyplývá, že Piráti nebudou tolerovat nikoho s vazbami na organizovaný zločin, jmenovitě na Radovana Krejčíře či Michala Redla: „Je vidět, že skupina kolem pana Redla a pana Hlubučka má chapadla poměrně roztažená. I teď jsem díky Hlídači státu zjistil, že pan Ing. Šteffel (Luděk Šteffel, jeden z obviněných v kauze, pozn. red.) radil exministryni pro místní rozvoj Kláře Dostálové za milion korun – tedy dvě smlouvy na 500 tisíc v roce 2019–2020 s digitalizací stavebního řízení, což je zakázka za 1,6 miliardy korun, která bude soutěžena v následujících třech letech. Ten samý člověk byl i u zakázek na MŠMT. Mě to děsí, udělali jsme na resortu audit, když jsme sem přišli, ale když ta jména neznáte, nenapadne vás prověřovat všechny poradenské smlouvy. Děsí mě, že ti lidé dlouhodobě působí v různých strukturách. Je důležité tomu utnout tipec.“ V témže duchu se vyjádřil i pražský primátor, Zdeněk Hřib, který na svém twitterovém účtu napsal: „Vyzval jsem Jiřího Pospíšila k okamžité rezignaci na všechny funkce na pražském magistrátu. Důvodem jsou info z médií o jeho stycích a společných dovolených s hlavou skupiny z kauzy Dozimetr Michalem Redlem. To jsou šokující a nepřijatelná zjištění. Je nezbytné vyvodit odpovědnost." Nyní by tedy Piráti měli udělat obrat o 180 stupňů a tvářit se, že ministr vnitra, Vít Rakušan, který věděl o dlouhodobém kontaktu ředitele Úřadu pro zahraniční styky a informace Petra Mlejnka s Michalem Redlem, může nadále působit ve své ministerské funkci? Ne, že by Piráti podobných obratů nebyli schopni – koneckonců kritizovali ODS a její „kmotry“, aby s nimi potom zasedli v jedné vládě. Ale tohle již by byla vskutku silná káva, navíc by se zcela zesměšnili v případě tlaku na Jiřího Pospíšila, a to i u voličů, kteří jim nyní zbývají. Heslo „Pusťte nás na ně“ by v případě zavření očí nad panem Mlejnkem dostalo rozměr vskutku pitoreskní. Tak dlouho kritizovali politickou korupci, až se stali součástí krytí organizovaného zločinu v nejvyšších politických kruzích. Shrnuto podtrženo, aspoň 2 Piráti by proti vyslovení důvěře Fialově vládě hlasovat mohli – či by se všichni 4 mohli zdržet hlasování.

A pak zde máme ODS se 34 poslanci. Mohlo by se teoreticky najít hned několik poslanců této strany, kteří by vládě Petra Fialy vyslovili nedůvěru? Vše záleží na okolnosti, jaké části ODS se zajídá, že její předseda má jako hlavní vizi spoléhání se na solidaritu druhých, a to v otázce zásob zemního plynu a že podporuje udávání za odlišné názory a snahu kontrolovat lidi v jejich soukromí, na kolik stupňů právě topí. Pokud většina vyhodnotí, že v této podobě půjde Petr Fiala i se svým kabinetem k šípku, je možné, že budou hledat jiný způsob, jak zůstat u moci. ANO disponuje silou 72 hlasů, takže koalice 2 stran s ODS by byla možná. ODS by se tak zbavila „zelené“ agendy Pirátů, dále koule u nohy v podobě Rakušana a celého STAN – a dokonce i Markéty Pekarové Adamové, jejíž skoro každý projev způsobuje pověstný oheň na střeše. To může být pro pár poslanců ODS velké lákadlo. ¨

2)    Tím se ovšem dostáváme k problému, jakou vládou by byla koalice ANO s ODS. Nejspíš o něco málo lepší než katastrofální vláda pětikoalice – ale ruku na srdce, toto by žádná výraznější změna k lepšímu nebyla. Na druhou stranu by aspoň nehrozilo umrznutí části spoluobčanů a nehrozil by kolaps průmyslu a zemědělství. Nezapomínejme, že to byl Andrej Babiš, který nyní hovoří o absenci odvahy u Petra Fialy, kdo nenašel odvahu k odvolání Michala Koudelky z vedení Bezpečnostní informační služby. A byl to Andrej Babiš, který po parlamentních volbách v roce 2021 nenašel odvahu zkusit jednáními o podobě vládě rozložit zdánlivé pevné pouto pěti stran takzvaného „Demobloku“, třebaže mu prezident Miloš Zeman slíbil dva pokusy na sestavení vlastního kabinetu.

3)    Příliš očekávání nemůžeme mít ani od potenciálních předčasných parlamentních voleb. Výběr totiž není skoro žádný. Ti z nás, kdo si přejí systémovou změnu, reálnou sílu k jejímu prosazení zatím nevidí. Důležité ale je, že již vznikají vize reálné alternativy a za jednotlivé oblasti společnosti lze najít odborníky, kteří přicházejí s konkrétními řešeními. Toto vše bude ovšem ještě běh na dlouhou trať.

 Každopádně je nasnadě, že pokud se chceme vyhnout nejhorším možným scénářům, je žádoucí, aby kabinet Petra Fialy padl co nejdříve.

 Ministr Rakušan vsadil na jednu kartu – a sice že se bude držet funkce – jak se říká – jako veš košile: „O rezignaci rozhodně neuvažuji, nevidím k tomu důvod. Svůj postup, ať už jde o vnitrostranické záležitosti, nebo o vámi zmiňované policejní zákroky, považuji za správný.” Milion chvilek pro demokracii mu pochopitelně nebude pod okny rozhořčeně skandovat, jak je nepřípustné, aby nadále ve funkci setrvával. Asi má plno práce s úpravou citátů Andreje Babiše, aby ho poškodil.

 I tak ovšem roste odpor proti arogantnímu vystupování Víta Rakušana – a to i mezi voliči vládních stran. Následující body by měly zřetelně hovořit ve prospěch nutnosti odvolání ministra Rakušana z funkce ministra vnitra:

1)    Ministr Rakušan věděl, že se Petr Mlejnek scházel (údajně pracovně) nejméně deset let s Krejčířovým mužem, Michalem Redlem. Vít Rakušan tvrdí, že stačí prověrky pana Mlejnka. Nestačí. Občané České republiky nevědí, co na těchto schůzkách pánové Mlejnek a Redl probírali. Údajně šlo o schůzky pracovní, ale pan Redl byl veden od roku 2014 jako nesvéprávný. V takovém případě vyvstává problém, co tedy mohl s panem Mlejnkem probírat.

2)    Straničtí kolegové pana Rakušana minimálně deset let používali speciálně upravené telefony se šifrováním, aniž jsou schopni prokázat, za jakým účelem a kdo jim to platil – a samozřejmě, proč. Ministr Rakušan buď o těchto okolnostech věděl, a nekonal, nebo o nich nevěděl. V obou případech není způsobilý pro výkon ministra vnitra. V prvním případě by byl přímo angažován v nezákonném jednání, ve druhém by prokázal absenci schopností nutnou k výkonu tak zodpovědné funkce.

3)    Manželka pana Mlejnka donedávna vlastnila podíl ve firmě Dyn Tedes, která se zabývá ochranou před odposlechy. Je to jenom zvláštní shoda náhod, že právě účastníci kauzy Dozimetr se před odposlechy chránili – a že pánové Polčák s Gazdíkem užívali, světe div se, telefony se šifrováním?

4)    Jakým způsobem se měl Vít Rakušan dozvědět o schůzkách pana Mlejnka s panem Redlem? Pan Mlejnek mu to jen tak mezi řečí prozradil? A pan Rakušan si ani neověřil, zda tyto skutečnosti byly obsahem Mlejnkovy prověrky? Vít Rakušan se totiž domnívá, že styky pana Redla a pana Mlejnka nepředstavují pro stát riziko, „protože je za problematické zjevně nepovažovaly orgány, které ho prověřovaly.“ Jenže domnívat se neznamená vědět.

5)    Ministr Rakušan byl ohledně Petra Hlubučka a jeho styků s Michalem Redlem varován Hanou Kordovou Marvanovou, přesto připustil jeho další setrvání ve funkci – a nesnažil se podezření paní Marvanové řešit za pomoci policie. Rakušan se vymlouvá, že prý neměl v ruce žádný důkaz: „Proto jsem to řešil pouze po politické úrovni a snažil se pozici pana Hlubučka oslabit. Přestože měl v pražské organizaci silnou podporu, dosáhl jsem toho, že se nestal lídrem pražské kandidátky.“ Jaké kroky ale podnikl, aby důkazy byly nalezeny a jednání pana Hlubučka bylo prověřeno?

6)    Ministr Rakušan se zjevně dopustil dvojího metru v případě odvolání generálního ředitele České pošty, Romana Knapa – a Petra Mlejnka. Rakušan sice tvrdí, že důvodem odvolání pana Knapa nebyla jeho schůzka s panem Redlem, ale sám pan Rakušan současně prohlásil: „Pan Knap skončí v čele České pošty po vzájemné dohodě. Důvodem jeho odchodu nebyla schůzka s Redlem, ta nás vedla k rozhovoru o jeho dalším působení.“ Přeloženo do češtiny: Pokud s někým vedete rozhovor o jeho dalším působení na základě nějaké události – a dotyčný je následně odvolán, stalo se tak s největší pravděpodobností právě na základě probírané události.

7)    Ministr Rakušan veřejně zavedl pojem „proruský šváb“ s tím, že si na takové lidi bude muset posvítit zvláštní útvar. „Proruský šváb“ je zřejmou nálepkou – a kriminalizace názorově nepohodlných lidí by měla být v demokratické společnosti nepřípustná.

Setrvání pana Rakušana na postu ministra vnitra by tedy mělo být nemyslitelné. Je potřeba vytvořit takový tlak na vládu, aby Petr Fiala nemohl vyslat signál, že vše se transparentně řeší – a že je vše v naprostém pořádku. Je s podivem, že tato situaci neznepokojuje politické špičky v Evropské unii. Neohrožuje snad Rakušanův skandál i ji samotnou (právě v době českého předsednictví v Radě EU)?

Nechceme–li se smířit s tím, že nad zákonem stojí člověk podezřelý z napojení na organizovaný zločin, měli bychom ministerské éře pana Rakušana zatnout tipec. Zvláště pak proto, že tento člověk znovu v našich dějinách posvětil cenzuru a udávání jako legitimní prostředek.